Kultura a tradice

Kulturní, historické a sportovní akce

Korsika je ostrov, kde lidé vědí, jak slavit. Každá vesnice, a je jich více než 300, má svého patrona. Průběh těchto slavností se zpěvy a tanci doprovází různé filmové a divadelní festivaly a sportovní akce. V noci zakončuje festival paghjelles – tradiční písně zpívané třemi zpěváky. 

Nejzajímavější historickou akcí je procesí Catenacciu, pořádaný každý rok v Sartene na Velký pátek. Známou sportovní akcí je korsická rallye vedoucí úzkými silničkami táhnoucími se nad strmými srázy. Korsické hory jsou naopak dějištěm různých závodů na kolech a v běhu.

pod korsickými horami se koná mnoho závodů na kolech

Pochod Catenacciu

Až do dnešních dnů se v Sartene zachoval prastarý zvyk: Každý rok na Velký pátek táhne městem od kostela ke kostelu strašidelné procesí – Confrérie du Saint-Sacrement (Bratrstvo nejsvětější svátosti) zvaný též pochod kajícníků Le Catenacciu. Muži jsou zahaleni v bílých kapucích, v nichž jsou vidět jenom oči, hledící z úzkých štěrbin. Pohřební bratrstvo v bílých kápích provází bosého kajícníka (největší hříšník a pouze radní ví, kdo se pod kapií skrývá) s řetězem na nohou, zahaleného v rudé kapuci a nesoucího na rameni těžký kříž (který váží více než 30 kg).

tradiční pochod Le Catenacciu

Svatá Lucie, patronka Korsiky

Svatá Lucie se narodila v Noze, městečku na Cap Corse. Jako mladá dívka se odmítla účastnit pohanského svátku. Proto byla odsouzena a ukřižována ve svém rodném městě na příkaz místního prefekta Barbaruse. Na místě jejího ukřižování tryská prý kouzelný pramen. Její tělo bylo převezeno roku 734 před nájezdy Saracénů do Itálie. Části pozůstatků zůstaly ale v Noze v tamním kostele. Podobnost jejího utrpení s Kristovým ji učinilo svatou a stala se patronkou ostrova.

obraz Svaté Lucie

Krevní msta - vendeta

Zvláštní smysl pro čest a spravedlnost se odrazil v další korsické zvláštnosti - krevní mstě, zvané vendeta. Obvykle to začalo urážkou nebo smrtí někoho z příbuzných. Láska k rodině je dodnes pro Korsičany náboženstvím, rodině je nadřízena pouze vlast. Sourozenecký vztah je na ostrově svatý a výrazy bratr, sestra vyjadřují projevy nejčistšího citu. Chce-li žena vyslovit svou velkou lásku, nazve svého manžela bratrem. Sourozenecká a rodičovská láska jsou na Korsice nejvyšším a nejtrvalejším vztahem. 

Korsičan lehce vzplane a stává se nesmiřitelným nepřítelem. Donedávna si sjednával zadostiučinění sám. Neprosil se o státní spravedlnost. Jeho smysl pro právo a rodové tradice mu samy napověděly, co má dělat. Smrt mohla smýt jedině smrt. Krev za krev...

Okamžitě po krvavém činu sahali příbuzní po zbraních a stíhali vraha. Pachatel obvykle mizel v macchii, bloudil po horách a žil s divokými ovcemi. Když jeho stopa zmizela, přebírali za něho zodpovědnost blízcí příbuzní. Vrah měl přece rodiče, bratry,...

Nepomstít se znamenalo u starých Korsičanů zneuctění. Kdo se zdráhal pomstít se, byl rodinou zavržen, ostatní ho nazývali rimbecco. Byla to nejtěžší urážka. Podle zákona z roku 1581 se za podobné křivé nařčení veřejně prořezával jazyk.

Nad mrtvými se zpívaly písně pomsty. Byl-li zabit otec, připevnila matka synovi na oděv útržek košile potřísněný otcovou krví. Měla jemu i všem ostatním stále připomínat, že je ve stavu vendety. Mstitel si nechal narůst vousy a neholil se, dokud svou oběť nedostihl. Msta se na Korsice stávala démonickou vášní. Jestliže byl vybit celý rod a žádný mužský potomek se již nemohl pomstít, sahaly po zbrani ženy. Byli stejně nesmiřitelné jako muži.

Po stopách banditů slídily kromě pronásledovatelů – mstitelů také policejní jednotky. Od dob, kdy Pasquale Paoli postavil krevní mstu mimo zákon, pronásledovaly orgány státní moci tvrdě každého provinilce. Boj v macchii byl krutý a nelítostný.

Hudba
Neoddělitelnou součástí korsické kultury je mnohohlasý (polyfonní) zpěv. Jedná se o unikátní sborový zpěv, jehož historie sahá do daleké minulosti. Tímto způsobem se zpívají nejen náboženské, ale i lidové písně, které byly obvykle inspirovány bolestí ze ztráty blízkého člověka, jako např. vocem – ženský sbor, jenž zpívá na smutečním shromáždění. Písně byly obvykle doplněny i nutností odplaty (při vendetě), v tříhlasé paghjelle jeden mužský hlas je nositelem melodie, druhý basuje a třetí improvizuje na dané téma. Témata bývají zpravidla ze života – často je to neopětovaná láska, loučení nebo rozchody.
Třetím typem jsou tzv. chiami e rispondi ( otázky a odpovědi ) na jakékoliv téma – improvizace v přísně rýmovaných verších na opakující se hudební motiv, většinou formou soutěže. Kdo první ztratí dech nebo si neví rady s odpovědí, prohrává.

V 70.letech 20.stol. došlo k oživení tradičního korsického zpěvu. V současnosti je nejznámější skupina I Muvrini a Canta U Populu Corsu, která přiblížila korsickou hudbu stylu World Music.

Jazyk
Oficiálním jazykem, kterým se mluví na Korsice, je francouzština. Korsičtinu používají spíše starší obyvatelé, i když od té doby, co se dostala nejen na univerzitu jako jeden z předmětů, ale i do učebních osnov základních a středních škol, je populární i mezi mládeží. Již zmíněné populární hudební skupiny zpívají v korsičtině.

Na některých místech je možno se setkat i s dvojjazyčnými nápisy.

Jazyk není odvozen z italštiny, jak se mnozí mylně domnívají, ale z latiny, kterou se mluvilo ve středověku. Vyvinul se v době pisánské a janovské nadvlády . Mohlo by se tedy v nadsázce říci, že je sestrou italštiny. Do jazyka se – díky historii – dostalo i několik arabských výrazů.

Literatura
Francouzští spisovatelé 19.stol. nacházeli na Korsice inspiraci. Romantické představy o ostrově se odrážejí v mnoha dílech – jmenujme alespoň Vendettu od Balzaca, několik povídek od G.de Maupassanta (Korsický bandita, Vendetta, Korsická historka) nebo Korsické bratry od A.Dumase st. a Colomba od P.Meriméeho, který se sem často vracel jako inspektor kulturních památek.

Nejznámějšími korsickými spisovateli jsou:

Angelo Rinaldi, – narozený r. 1940 v Bastii. Napsal 10 románů. Byl i novinářem a literárním kritikem.

Marie Susini, jejímiž tématy vždy Korsika, lidé a život na ostrově, který zůstal izolován od ostatního světa.


Nejúspěšnějším románem je Terre des Seigneurs od G.X.Culioliho, popisující životní osudy korsické rodiny po dobu jednoho století.